expedice Tepelsko 2009

Janov, Litvínov, Sokolov... Mohl bych pokračovat ještě dál ve výčtu obcí a měst, které mají jedno společné: Romy. Na těchto místech v uplynulé době došlo k nepokojům a násilí páchaném právě na Romech. Jaká je příčina takových věcí? V médiích se setkáváme s často přetřásanými pojmy jako je romská kriminalita, Romové zneužívající systém sociálních dávek, romský problém a konečně i ,,řešení romské otázky“.

Je to ale problém Romů?  V médiích se dozvídáme o vyhrocených sporech a extremistických projevech násilí. Ale do jaké míry těmto projevům nenávisti připravují půdu často skryté předsudky většinové společnosti? Známe vůbec Romy? Co o nich vlastně víme? A nejsou i v nás samých skryté nějaké předsudky vůči nim? Právě předsudky, jejich původ a to nakolik se jimi my sami řídíme, se staly hlavním tématem naší práce. Nechtěli jsme shromažďovat data, dělat statistiky nebo grafy zkoumající širší veřejnost, ale spíše poznat vlastní předsudky vůči Romům a porovnat je se zkušeností, kterou nám přinese naše práce. K tomu vedly dvě cesty: zaprvé setkat se blíže s Romy a zadruhé poznat hlouběji jejich kulturu, jejich zvyky a jejich historii, která je zároveň i smutnou historií předsudků vůči Romům. Poznávání romské historie bylo pro nás silným zážitkem, který v lecčems ovlivnil náš další pohled na tuto skupinu obyvatelstva. Nevěděli jsme, jak kruté pronásledování Romové v minulosti prožívali, například když za krále Leopolda I. mohl kdokoli beztrestně Roma zastřelit jako lovnou zvěř. A hlubší poznání různých forem utiskování Romů během historie nám také pomohlo pochopit, proč dnes tak často dochází k jejich sociálnímu vyloučení.

Příležitost setkat se s Romy osobněji než je pouze vidět někde na ulici, jsme měli díky občanskému sdružení Český Západ. Toto občanské sdružení již několik let působí v Dobré Vodě u Toužimi na poli sociální práce – to znamená, že pomáhá zdejším Romům hledat práci, učí je starat se o svojí vesnici a pomáhá účelněji organizovat volný čas zdejších dětí – to jsou jenom některé z činností, které zde Český západ dělá. Na otázku nakolik je tato aktivita úspěšná si můžeme odpovědět jednoduchým příkladem – zatímco před příchodem sociálních pracovníků ze sdružení byla nezaměstnanost až 90%, dnes je až 60% zaměstnanost.

Český západ rozjel zajímavý projekt, jehož cílem je společně při ,,veřejných brigádách“ (účastní se celá vesnice) zvelebit tři místa v Dobré Vodě – prostor před panelovým domem, prostor u smírčího křížku na okraji vsi a prostor okolo studny. Dobrovodské děti dostaly za úkol vymyslet patrony, kteří by na těchto místech  ,,žili a ochraňovali je“. Naším úkolem bylo tyto pomocníky spolu s dětmi oživit formou animovaného filmu. Vznikly čtyři povedené kreslené filmy o skřítcích a pohádkových postavičkách.

Kromě kreslení animovaných filmů jsme s dětmi hráli divadlo, zpívali a trávili odpoledne po jejich příchodu ze školy. Záhy jsme získali i (v pozitivním smyslu) pozornost starších obyvatel Dobré Vody, což pro nás bylo velmi přínosné.

Bylo zajímavé pozorovat, jak se názory členů naší expediční skupiny postupně měnily a zatímco na začátku byl většinový postoj ve skupině neutrální či spíše negativní, někteří členové by na konci pobytu dali za ,,naše kamarády z Dobré Vody“ i ruku do ohně. Některé z takzvaných předsudků se ukázaly být pravdivé – například že Romské děti jsou opravdu energičtější a hlasitější, ale po odchodu z vesnice se nám vybavovaly spíše pozitivní vlastnosti dobrovodských obyvatel – například že jsou velmi srdeční a přátelští. Důležitým momentem této vnitřní změny bylo že  jsme Romy poznali jako jednotlivé tváře a osobnosti a přestali pro nás být pouze ,,těmi Romy“.

Možná se ptáte, proč se naše skupina jmenuje Satelity, když satelity nesouvisejí s Romy. Odpověď je jednoduchá, satelity s Romy nesouvisejí pouze zdánlivě. Do dobrovodské komunity zavítal jednoho dne podomní obchodník satelitů a zdejším Romům vysvětlil, že pokud si nekoupí satelit tak nebudou moci koukat o Vánocích na pohádky. A protože Romové mají pohádky velmi rádi, koupil si snad každý, kdo na to ve vesnici měl, satelit. Při pohledu na panelový dům tedy na vás z každého druhého okna kouká hezký kulatý satelit. Proto jsme se rozhodli pro Satelity jako pro název skupiny.

Máte-li zájem dozvědět se o naší práci více, napište nám a my vám pošleme sborník naší práce. V něm si můžete přečíst jak naše práce probíhala a také stručnou historii Romů jak jsme ji sepsali. magdalenabartakova@seznam.cz

Komunitní práce s Romy ve vesnici Dobrá voda 2011

Psal se rok 2009 a ve vesnici Dobrá Voda působila expediční skupina Satelity. Tenkrát nás zajímal fenomén předsudků o Romech. Na začátku celého projektu jsme si vyplnili postojový dotazník, který reflektoval náš postoj k Romům, a to samé jsme udělali i na konci, po tom, co následovaly dva krásné týdny přímo ve vesnici, kde jsme se věnovali tvorbě dětských animovaných filmů. Také jsme studovali romskou historii a kulturu a snažili se dozvědět více o důvodech sociálního vyloučení velkého množství Romů žijících v České republice. Dobrovodské děti byly úžasné, pořád něco tvořily. Dozvěděli jsme se spoustu nových věcí. Naším společným dílem vznikly čtyři krásné animované filmy. Opravdu neradi jsme z Dobré Vody odjížděli.

Celý projekt byl realizován jen díky sdružení Český západ, které v Dobré Vodě působí a věnuje se začlenění romských obyvatel do společnosti. Díky pomoci jejich pracovníků jsme mohli v Dobré Vodě přímo bydlet a věnovat se dětem naplno.

Nastal rok 2011 a já jsem zjistil, že Expedice bude zase v Teplé, kde se konala i před dvěma lety. Zajásal jsem a pečlivě se zamyslel. Věděl jsem, kde chci pracovat. Věděl jsem s kým. Ale nevěděl jsem, co tam budu dělat. Zamyslel jsem se podruhé. Jak to tam vypadalo před dvěma lety a co byl náš největší problém? Když jsme tvořili filmy, dětem to ohromně šlo. Ale abychom vytvořili animovaný film, občas jsme je museli zastavit v další tvůrčí činnosti. Například: Potřebovali jsme nakreslit koně. Jen koně do příběhu, nic víc. Ale jen jsem se otočil, na papíře bylo koní pět, každý byl jiný a zároveň už mi Vlastík povídal úžasnou po-hádku o těch pěti rozdílných koní. Ale my jsme potřebovali jen ten obrázek…škoda.

Přemýšlel jsem dál. Co s dětmi dělat, aby se tohle nestalo? Časopis. Moje první idea zněla: budeme si čtrnáct dní s dětmi hrát, kreslit, zpívat a fotit a pak to všechno vložíme do časopisu. Ano, nějak takhle to rámcově bylo, ale cesta k výsledku byla o něco složitější. A navíc, chtěli jsme děti pro novinařinu nadchnout, aby časopis mohl vycházet i bez našeho přičinění.

Každý den, když děti přijely ze školy, jsme se jim věnovali. Začali jsme tvořit. A to hned několika způsoby. Celou tvorbu jsme si ve skupině rozdělili, takže každý měl na starost jeden „program“.

S dětmi jsme hlavně zpívali, ale přivezli jsme také jednu starší kytaru a na tu jsme je učili hrát. Největším dílem byly ale bubny, které tam děti vytvořily. Ze starých kyblíků polepených izolepou byla skvělá sestava, která nás překvapila nejen svým dobrým zvukem, ale i odolností. Vydržela toho dost, než se rozbila.

Kreslení je základ, zvláště v dětském časopisu.

Dobrovodské děti milují kameru, počítače, fotoaparáty a všechnu různou techniku. Proto jsme se rozhodli naučit je trochu fotit. Jedno odpoledne jsme strávili v lese a dali dětem do rukou fotoaparáty, které nám ochotně zapůjčili naši přátelé (za což jim děkujeme). Dále jsme vysvětlovali dětem, jak by se mělo správně fotit a jak udělat snímek zajímavějším. Hrozně je to bavilo a to hlavní přišlo nakonec. Děti si mohly na jeden den fotoaparát půjčit domů a fotit to, co je samotné zajímá. A věřte nevěřte, takové fotky jste ještě neviděli.

Co takhle zkusit si trochu opravdové novinařiny? Děti prolezly celou Dobrou Vodu a vyptávaly se, ať už v keramické dílně nebo třeba u jednoho německy mluvícího souseda. Největším počinem byl výlet do nedaleké vesnice Nová Farma, kde zjišťovaly, jak se tam obyvatelům žije. Dokonce s sebou vzali Klárku, která se účastnila fotografického programu a nafotila tam zajímavé snímky.

Časopis nakonec vznikl. Jmenuje se „Dobrá Voda denně doma“ a myslím si, že se opravdu povedl a dokáže velmi dobře reflektovat vlastně celou Dobrou Vodu.

Naše práce měla ale ještě další cíl. Jeden z problémů dnešního školství je ten, ţe romské děti jsou velmi často a velmi brzy vyřazováni do zvláštních, neboli praktických škol. Ale oni nejsou méně inteligentní než ostatní děti. V čem je tedy chyba? Před odjezdem na expedici jsme zjistili, že velmi častým problémem romských dětí je Český jazyk. Romský prvňáček má například malou slovní zásobu a často nerozumí přesnému významu zadání učitele. Dozvěděli jsme se o projektu ROMI, který se tomuto tématu věnuje, a v naší práci jsme na něj navázali. Snažili jsme se z dětských textů zjistit, jaké jsou nejčastější problémy dětí, ale i to, co je ve škole baví a co a za jakých okolností jim naopak jde. Naše postřehy jsou sepsané ve sborníku. Pokusili jsme se formulovat určité konkrétní návrhy pro pedagogy, jak by mohli s romskými dětmi pracovat. Obsahují sice výsledky zkušeností nás vrstevníků, ale i tak je chceme tímto dát k dispozici.

Pokud d máte o sborník zájem napište na magdalenabartáková@seznam.cz.

Naše expedice zase končí. A já doufám, že se do Dobré Vody ještě někdy podívám.

Filip Mašek (16 let)