Webové stránky - VEDEM

Webové stránky www.vedem-terezin.cz

V říjnu 1941 rozhodlo nacistické vedení o vybudování židovského ghetta z města Terezín. Během následujících měsíců a let sem byly deportovány desetitisíce občanů protektorátu, Německa i dalších evropských zemí, kteří byli na základě Norimberských zákonů označeni za Židy. Vnitřní organizace ghetta byla zčásti předána židovské samosprávě pod vedením Rady starších, byť pod neustálým dohledem posádky SS a početného oddílu českých četníků. Během léta 1942 bylo pak právě židovskou radou  rozhodnuto, že děti a mládež budou v Terezíně ubytováni ve zvláštních domovech a bude jim věnována zvýšená péče – nejen, co se týče stravy, ale i výchovy a vzdělání. Prvním z těchto dětských domovů byl chlapecký domov v budově bývalé terezínské školy, v době ghetta označované jako objekt L 417. Chlapci byli rozdělení zpravidla podle věku,  po cca 40 osobách do jednotlivých tříd. Ubytovací podmínky v tomto domově byly méně stísněné, než bylo v Terezíně zvykem, dětem se věnovali vychovatelé, obvykle bývalí učitelé nebo skautští vedoucí, kteří byli často jen o několik let starší, než nejstarší z jejich svěřenců. 

Na jednotlivých chlapeckých domovech, tzv. “heimech“ panoval pravidelný režim úklidu, sportovního i kulturního programu, jednoduché manuální práce a vyučování, které ovšem probíhalo tajně. I když konkrétní náplň a zaměření programu a výchovy na jednotlivých domovech závisela na konkrétních vychovatelích, lze vysledovat některé společné rysy. Především tu byl kladen důraz na výchovu ve společenství a pro společenství, rozvoj solidarity a schopnosti spolupracovat. Velmi podstatným rysem terezínské výchovy bylo co největší zapojení, participace dětí na všech aktivitách, vč. její přípravy a organizace. Tak fungovala na většině heimů, s určitou formou samosprávy, v rámci které byla část pravomocí i zodpovědnosti předána zvoleným,  nebo jmenovaným chlapcům. Zároveň byla budována i hrdost ke kolektivu příslušného domova, což bylo podtrhováno mj. vlastním znakem, hymnou a mnohdy též časopisem, který v různé podobě a kvalitě vycházel na většině domovů.

Nejproslulejším chlapeckým domovem  byl Domov 1, tzv. Republika ŠKID, který sdružoval nejstarší kluky. Vedoucím vychovatelem byl profesor českého jazyka z Brna Valter Eisinger. Tento levicově smýšlející pedagog se po několika měsících hledání rozhodl na Domově 1 ustanovit samosprávu silně inspirovanou samosprávnými pedagogickými systémy v tehdejším Sovětském svazu (sám  název Republika Škid poukazuje na stejnojmennou knihu o škole pro bezprizorní v porevolučním Petrohradě - systém samosprávy Eisingerem na Domově 1 zavedený, má se systémem popisovaným v této knize mnoho společného. Lze ale i tušit inspiraci A.S.Makarenkem a nelze vyloučit ani vlivy skautské výchovy,  systém  kladných bodů po vzoru Foglarova „Modrého života“ apod. Není předmětem našeho příspěvku fungování zdejší samosprávy rozebírat (zájemce odkazujeme na vynikající studii Dany Kasperové „Výchova a vzdělávání židovských dětí v protektorátu a v ghettu Terezín“, Filozofická fakulta UK, Praha 2011 ), důležité pro nás je, že současně se samosprávou vznikl, na popud tehdy čtrnáctiletého Petra Ginze, časopis VEDEM. I když nebyl, jak jsem již zmínil, mezi dětskými terezínskými časopisy jediný,  je jistě v mnohém směru (především právě zásluhou Petra Ginze, ale i prof. Eisingera a, v této souvislosti trochu opomíjeného, Kurta Kotouče) výjimečný. Především je to dáno rozsahem a pravidelností vydávání, ale i obsahem a jeho dopadem na život společenství Domova. Od prosince 1942 do září 1944 vycházel s několika výjimkami každý týden, takže v archivním fondu Památníku Terezín čítá téměř 800 stran. Původní inspirace prvorepublikovými časopisy (zvl. Mladým hlasatelem), která je velmi patrná i u dalších časopisů vydávanými chlapci v Terezíně,  rychle ustupuje originální zralé podobě týdeníku s s vlastní stavbou. Kromě obvyklých povídek, úvah, tematických článků, autorských básní a dobrodružných příběhů na pokračování se zde již od počátku objevuje několik dalších rubrik. 

Především je to úvodník (autorem je většinou Valter Eisinger), který odráží vždy konkrétní situaci a problémy v terezínském Škidu. Dále rubrika „Chvála a hana“ (zde zase obvykle publikoval své názory na život v Heimu a chování některých chlapců Petr Ginz) a „Víte, že…“ která kromě obecných  zajímavostí z okolního světa vtipnou formou glosovala situaci v Terezíně a chlapeckém  kolektivu. Touto cestou se časopis stal bezprostředním výchovným nástrojem vychovatelů a aktivních členů samosprávy. 

Zcela mimořádnou rubrikou jsou, podle našeho názoru, Toulky Terezínem. Zahájil ji na jaře 1943 Petr Ginz a v jejím rámci vzniklo několik desítek reportáží z různých míst terezínského ghetta – mj. z několika kuchyní, márnice či krematoria, sídla ozbrojené stráže ghetta nebo domova pro přestárlé. Psaní reportáží předpokládalo nejen rozvoj literárních schopností, ale často i dobrodružné (a možná i nebezpečné) pátrání po Terezíně a okolí. Vzhledem k tomu, že do reportáží se Petr postupně pokusil zapojit co nejvíce chlapců z domova, šlo v podstatě o, dnešní terminologií vyjádřeno, formu projektového vyučování a cestu, jak prohlubovat a rozvíjet práci malých skupin i celého chlapeckého společenství (časopis byl předčítán vždy v pátek večer na tzv. plenární schůzi samosprávy). Navíc jsou dodnes tyto reportáže cenné nejen tím, že velmi detailně popisují jednotlivá místa v tehdejším Terezíně, ale i tím, že jsou psány svěžím jazykem tehdejších teenagerů a tedy i jazykem  velmi přístupným dnešním  mladým  lidem.

Během léta a začátkem podzimu 1944 se vytříbená forma a kvalitu obsahu VEDEM, bohužel, postupně vytrácí. Souvisí to nejen s nemocí Petra Ginze, ale celkovou situací v Terezíně – čím dál více chlapců je zařazováno do transportů, takže počet obyvatel Domova 1 klesá, až je tento Domov v létě 44 zrušen a zbylí chlapci převedeni na Domov 9. V likvidačních transportech během září a října jsou  pak spolu se svými vychovateli deportováni v podstatě všichni chlapci, takže v zimě 1944 ze všech obyvatel „Republiky Škid“ zůstal v ghettu pouze jediný – Zdeněk Taussig, kterému se ale časopis VEDEM podařilo zachránit. Většina ostatních chlapců byla, zpravidla v Birkenau, zavražděna v plynových komorách. Ironií osudu, pouhých  několik týdnů před likvidací těchto komor samotnými nacisty ze strachu  před postupující Rudou armádou.

Ve školním roce 2008/2009 realizovalo naše Soukromé reálné gymnázium Přírodní škola, o.p.s. (www.prirodniskola.cz) celoškolní projekt věnovaný holocaustu a nacistické perzekuci obecně. Chtěli jsme mladým lidem přiblížit tyto temné události prostřednictvím životních osudů a tvorby několika konkrétních osob. Mezi ně patřili i Petr Ginz, Hanuš Hachenburg a Jiří Kurt Kotouč, kteří žili v Terezíně na již zmíněném Domově 1 a významně se podíleli na vydávání časopisu VEDEM. Jejich příběhy a tvorba nadchly studenty i vyučující, a tak jsme se rozhodli i po skončení projektu v šíření jejich poselství pokračovat. 

Prvním krokem bylo vytvoření webových stránek věnovaných „Terezínské republice Škid“ a časopisu Vedem. Jejich první verze byla spuštěna začátkem prosince 2010 na adrese www.vedem-terezin.cz .Část textů je zde uvedena i v anglickém jazyce. V jejich struktuře jsme se chtěli držet hlavních  rubrik, které byly ve Vedem obvyklé. 

Výroční zpráva projektu Přírodní školy VEDEM 2010 pro školní rok 2011/12 je ke shlédnutí zde. Taktéž si můžete na www.vedem-terezin.cz prohlédnout naše stránky v nové barevné úpravě a na www.vedem-terezin.cz/stafeta se dozvědět, jak se do našeho projektu mohou zapojit další týmy dětí a studentů.

Záložka „Žije republika Škid“ představuje život na Domově 1 očima celé řady přispěvatelů – najdeme zde kritické i pochvalné pohledy, můžeme zde sledovat, jaké problémy chlapecké společenství každodenně řešilo. Články z VEDEM jsou zde doplněné podrobnými vzpomínkami Erika Polaka, k dispozici je i audionahrávka škidovské hymny, kterou se nám v naší škole ve spolupráci s Jiřím Bradym podařilo zrekonstruovat a nazpívat.

„Básně a povídky“ představují nejzajímavější literární díla, která v časopise vyšla. Přitom jsme se snažili, aby se na webu objevily především články, které dosud v monografiích a článcích o Terezíně a VEDEM nebyly publikovány. Za pozornost stojí dvě nahrávky básní Hanuše Hachenburga, které zhudebnil pedagog našeho gymnázia Vít Novotný. Postupem času plánujeme rubriku rozšiřovat.

„Toulky Terezínem“ navazují na již zmíněnou rubriku zavedenou Petrem Ginzem. Mají  podobu interaktivní mapy Terezína a okolí. U každého zastavení je pak uveden stručný historický text o daném  místě, současná, příp. i historická fotografie a zpravidla jeden nebo i více článků z VEDEM, které se k danému místu vztahují. 

Postupem času jsme si uvědomili, že archivní materiály – dochované časopisy - jsou pro běžného uživatele jen velmi těžko dostupné (do té doby bylo možno studovat pouze jejich skeny v archivu Památníku Terezín při osobní návštěvě). Díky podpoře Památníku Terezín, se nám pak podařilo zpřístupnit na internetu všechny dochované skeny časopisu Vedem. Jsou k dispozici pouze pro prohlížení, nicméně v přehledné a uživatelsky příjemné aplikaci. Najdete je na adrese www.vedem-terezin.cz/vedem-online.html .

I když byl časopis Vedem v terezínském i obecném  měřítku výjimečný, chtěli jsme dát postupně prostor i dalším časopisům, které děti a mládež v terezínském ghettu tvořili. 

V dalších měsících se nám podařilo zpřístupnit i časopis Domov a Kamarád. U každého z nich jsou na stránkách uvedeny základní informace o jejich vzniku, struktuře i osobnostech a osudu jejich tvůrců. Oba časopisy jsou pak, podobně jako VEDEM, představeny prostřednictvím skenů všech dochovaných čísel. Za podporu při jejich zpřístupnění děkujeme především panu Danielu Glasovi (Domov) a Odedu Bradovi (Kamarád). 

Při zpracovávání desítek textů z časopisu pro webové stránky jsme si znovu uvědomili, jak velký mají vzdělávací i obecně výchovný potenciál. Také ale i to, jak náročné a zdlouhavé by pro vyučující bylo tyto materiály pro potřeby aktivit se žáky zpracovat. Proto jsme se rozhodli připravit a na webové stránky umístit materiály, které by se daly využít jak ve výuce, tak při exkurzích do Terezína, příp. by byly vhodným  materiálem i pro dějepisné kroužky nebo zájmové oddíly. Proto dnes najdete v oddělení „Hry, hádanky…“ na webu Vedem ( viz. www.vedem-terezin.cz/pracovni_listy_hry.html ) několik pracovních listů pro práci žáků s vybranými čísly Vedem (dostupné ve skenech na těchto stránkách), kvízy k procvičení historie 2. světové války a holocaustu, prezentace představující terezínské ghetto, Domov 1i časopis Vedem a osobnosti jeho tvůrců. 

Za zvlášť cenné pak pokládáme dvě aktivity (taktéž v podobě kompletně zpracovaných pracovních  listů) určené pro pátrání žáků  přímo ve městě Terezín. Využívají  nejen textů z Vedem, ale i historických a současných fotografií. Jejich cílem je, aby se návštěva Terezína s žáky neomezila jen na prohlídku expozic Památníku Terezín, ale pomohla učitelům, způsobem dětem blízkým, dát žákům  poznat nejrůznější místa a zákoutí bývalého ghetta a jejich historii a zároveň na ně nechat více působit intenzivní terezínský genius loci.  V jistém smyslu tak navazují i na ducha Petrových „Toulek“, protože předpokládají pohyb skupin dětí v bývalém ghettu, jejich pátrání, psaní a spolupráci v týmu a práci s mapou.

Když jsme stránky spustili a společně s nimi i facebookovou stránku, kde se snažíme umisťovat všechny aktuality, upozornění na další akce, výročí i novinky na našem webu (www.facebook.com/vedem.terezin), zjistili jsme, že navzdory naší snaze, o stránky projevují zájem spíše lidé střední a starší generace. Proto jsme se rozhodli přiblížit tematiku i dnešním teenagerům a zvolili jsme formu soutěže. V její propagaci a organizaci nám  velmi pomohlo Židovské muzeum v Praze a také Památník Terezín. Soutěž nazvaná „Převezměte terezínskou štafetu“ byla zahájena v září 2011 a má celkem tři kola (www.vedem-terezin.cz/soutez ). V prvním z nich, nazvaném „O Petrův zápisník“, soutěžili jednotlivci a jejich úkolem bylo nejen prokázat své znalosti historie 2. světové války a holocaustu, ale i dnes již pozapomenuté nemoci, slova, nebo se prostřednictvím svých fiktivních deníkových zápisků vžít do situace chlapců a děvčat v době protektorátu. Do tohoto kola se zapojilo 125 soutěžících z 24 škol z různých míst České republiky. Druhé kolo v době odevzdání tohoto příspěvku stále probíhá. Nazvali jsme ho „Vedem dnes“ a v jeho rámci se soutěžící (jsou to již vícečlenné týmy) mají do hloubky seznámit s vybranými články v časopise VEDEM (a využít k tomu právě již zmíněné webové stránky). Na základě těchto poznatků pak vytvořit svůj vlastní časopis po vzoru rubrik v časopise terezínském.  Třetí kolo je plánováno přímo do Terezína – zde by se soutěžící z různých míst měli setkat a poznat, mj. pomocí výše zmíněných materiálů a aktivit z webu VEDEM, jednotlivá místa a historii terezínského ghetta a setkat se s pamětníky tehdejších časů.

Naše aktivity stále pokračují a budeme rádi, pokud  našich materiálů využije co nejvíc zájemců o tuto problematiku. Téma holocaustu a speciálně terezínských časopisů není jen záležitostí historie a literatury a jejich studia. Kromě metafyzického a psychologického rozměru, má velký obecně výchovný potenciál. Dává totiž zahlédnout nejen temnoty v hlubině lidské duše, do které může za určitých okolností každý z nás klesnout, ale i sílu ducha těch, kteří navzdory všemu a všem dokázali hledat a uskutečňovat přátelství, dobro a krásu. Je výzvou k neustálému stanovování správného pořadí hodnot a usilování o skutečnou vnitřní i vnější svobodu. A z tohoto hlediska je toto téma trvalou výzvou a zároveň závazkem pro každého z nás.