Děti, mobily a my
Milí přátelé,
v poslední době i v naší zemi sílí diskuze o vlivu smartphonů, sociálních sítí i digitálního prostředí na děti a mladé, resp. o jejich možné regulaci a ani my nezůstáváme stranou. Na jednu stranu nás těší, že naše mnohaleté empirické zkušenosti jsou nyní potvrzovány rozsáhlými výzkumy i postoji vlád řady zemí, zároveň si ale uvědomujeme, že zvláště v českém prostředí jsme teprve na začátku cesty.
Protože jsme přesvědčeni o závažnosti celého problému, nechceme jen čekat, jak to dopadne, ale do této diskuze a osvětové kampaně se aktivně zapojit. Ve škole o tomto tématu hovoříme nejen v rámci preventivních programů, třídnických hodin a hodin biologie, ale především v neformálním čase.
Odkládání smartphonů na nižším stupni ve výuce i na výjezdech (resp. na noc na výjezdu i na vyšším stupni) se ukazuje jako krok správným směrem - děti jsou opět dětmi, které si povídají, hrají, zlobí, navazují vztahy, zajímají se o věci kolem sebe, Zároveň se zapojujeme i do veřejných diskuzí, resp. prezentujeme svoje postoje ve veřejném prostoru. Na tomto místě bychom rádi shromažďovali důležité odkazy, týkající se tohoto tématu.
Můžete se připojit k výzvě rodičů, kteří se rozhodli odložit pořízení smartphonu svým dětem, nebo ho výrazně regulovat. Na YouTube kanálu Přírodní školy a sociálních sítích postupně zveřejňujeme videa k tomuto tématu od našich pedagogů a doufáme, že časem i studentů a studentek.
Zamyšlení Františka Tichého o tom, jak mobily a rychlá komunikace mění život nejen mladým lidem a co s tím:
Zajímavá analogie Marka Matury o otevřené a svobodné škole, kde je všechno dovoleno:
Jak funguje regulace mobilů u nás ve škole (a co to přineslo)?
Výtah všeho podstatného z videí, který shrnuje hlavní postoje v Přírodní škole:
Mobily ve škole: ochrana dětí, ne zákaz technologií
Marek Matura
V debatě o mobilech ve školách se často mluví o svobodě. Zkusme si ale představit školu, do které může kdykoliv přijít kdokoliv — někdo, kdo chce dětem něco prodat, získat jejich pozornost, ovlivnit jejich názor, pobavit je nebo se jim vysmívat. Na vyučování by odešel, ale o přestávce by čekal za dveřmi.
Zní to absurdně. Přesto se něco podobného může dít prostřednictvím mobilních telefonů. Ty totiž přinášejí do školy nepřetržitě celý okolní svět — reklamu, sociální sítě, hry i cizí lidi. Dítě pak není oslovováno jen spolužáky a učiteli, ale stále i někým „zvenku“. Nejde proto o omezování dětí, ale o ochranu prostoru pro učení, setkávání se, interakci a budování reálných sociálních vazeb a vztahů.
Škola jako bezpečné prostředí
Škola má být místem setkávání, diskuse a soustředění. Děti se mají učit orientovat ve světě, ale postupně a s průvodcem — podobně jako doma nejprve vytváříme bezpečný prostor a teprve potom jim dáváme větší samostatnost.Technologie do vzdělávání patří. Rozdíl je v tom, kdy a proč se používají. Chceme, aby přicházely tehdy, když mají vzdělávací smysl, ne nepřetržitě.
Jak to funguje u nás
Po příchodu do školy studenti ukládají telefony do společného bezpečného kufru a při odchodu si je vyzvednou. Pokud potřebují něco vyřídit, mohou v určeném čase a místě. Učitelé navíc mohou telefony kdykoliv do výuky přinést a pracovat s nimi řízeně. Telefony tedy nejsou zakázané - jen nejsou neustále přítomné.
Co pozorujeme v praxi
Na společných cestách vlakem si studenti povídají, hrají karty a tráví čas spolu. Spolucestující bývají překvapeni, protože podobné chování u mladých lidí dnes často nevídají. Také noví žáci říkají, že se u nás se spolužáky více poznali - na předchozích školách často spíše seděli vedle sebe každý se svou obrazovkou. Když zmizí nepřetržité digitální vyrušování, objeví se to podstatné: vztahy, komunikace a spolupráce.
Cílem není dětem mobily brát. Cílem je dát jim prostor, kde mohou vyrůstat, soustředit se a skutečně se potkávat.
